V Excelu je možné poměrně snadno analyzovat data pomocí Paretovy analýzy. Pomocí Paretova diagramu pak můžeme vizuálně zobrazit výsledek.
Dejme tomu, že máme k dispozici chronologický výpis závad 
, vzniklých na
pracovišti, tak jak byly zaznamenávány v období posledních deseti dní. Naším úkolem je tyto závady analyzovat a pomocí Paretova diagramu a Lorenzovy křivky navrhnout ty závady, jejichž odstraněním se dosáhne požadované snížení poruchovosti
zařízení.
Na tomto příkladu si ukážeme:
Seznam závad za sledované období máme v oblasti A:B. Pomocí podmíněného formátování můžeme seznam zpřehlednit.
 |
 |
Tímto jsme si údaje sice zpřehlednili, ale poslouží nám to maximálně pro vizuální vyhodnocení - vidíme, kterých závad je nejvíce či nejméně, že se stejný typ závady neopakuje bezprostředně po sobě apod. Pro důkladnější analýzu si vytvoříme souhrnnou tabulku, kde vyneseme celkové počty jednotlivých závad.
| A | B | C | D | E | |
| 1 | Datum | Závada | Závada | Četnost | |
| 2 | 3.9.2009 | A | A | 67 | |
| 3 | 3.9.2009 | C | B | 36 | |
| 4 | 3.9.2009 | B | C | 15 | |
| 5 | 3.9.2009 | A | D | 11 | |
| 6 | 3.9.2009 | B | E | 8 | |
| 7 | 3.9.2009 | B | F | 6 | |
| 8 | 4.9.2009 | A | G | 3 | |
| 9 | 4.9.2009 | A | |||
| 10 | 5.9.2009 | D | |||
| 11 | ... | ... |
Připravíme si tabulku, která bude současně i podkladem k sestrojení grafu. Do sloupce D vypíšeme všechny druhy závad. Pokud chceme barevně odlišit buňky jako je to ve sloupci B, stačí zkopírovat formát libovolné barevné buňky na oblast D2:D8. Do sloupce E vypíšeme pomocí funkce COUNTIF četnosti jednotlivých závad. Pro buňku E2 může vypadat výpočet následovně:
=COUNTIF(B:B;D2)
Do dalších buněk stačí nakopírovat stejný vzorec, adresa buňky se závadou se změní díky relativní adrese argumentu kritéria. Nyní známa navíc počty jednotlivých závad a pořadí jejich četnosti (zde je příklad postaven tak, že názvy kategorií závad, resp. jejich četnosti odpovídají pořadí písmen v abecedě, pro jiný příklad bude potřeba pro Paretovu analýzu seřadit závady podle četnosti sestupně).
Tato tabulka nám stačí k sestrojení grafu s četnostmi závad.
| A | B | C | D | E | F | G | |
| 1 | Datum | Závada | Závada | Četnost | Kumulativní četnost | ||
| 2 | 3.9.2009 | A | A | 67 | 0,45890411 | =E2/SUMA($E$2:$E$8) | |
| 3 | 3.9.2009 | C | B | 36 | 0,705479452 | =E3/SUMA($E$2:$E$8)+F2 | |
| 4 | 3.9.2009 | B | C | 15 | 0,808219178 | ... | |
| 5 | 3.9.2009 | A | D | 11 | 0,883561644 | ||
| 6 | 3.9.2009 | B | E | 8 | 0,938356164 | ||
| 7 | 3.9.2009 | B | F | 6 | 0,979452055 | ||
| 8 | 4.9.2009 | A | G | 3 | 1 | ||
| 9 | 4.9.2009 | A | |||||
| 10 | 5.9.2009 | D | |||||
| 11 | ... | ... |
Vilfredo Frederico Damaso Pareto (15. červenec 1848 - 19. srpen 1923 ) byl italský ekonom, sociolog a politolog, profesor na univerzitě v Lausanne.
Propracoval a rozvedl matematickou teorii rovnováhy Leona Walrase a formuloval teorii volebních aktů (analýza indiferenčních křivek), novější obměnu teorie mezního zisku. Jeho teorie elity, která se stala součástí ideologie italského fašismu, měla objasnit stálost rozdělení důchodů.
Učil, že vládnoucí třída si má tvrdým donucovacím systémem udržovat svou
existenci. Neučiní-li tak, bude vytlačena silnými členy nižších tříd, kteří se
vyšplhají do jejích pozic. Všechny ideologie (vědu, umění, filosofii) považoval
za bezvýznamné odvozeniny stálých vnitřních sil člověka (citů, pověr, vášní,
nevědomých sklonů), tedy jakýchsi komplexů, kterým říkal „rezidua“. Jeho
sociologie je svéráznou symbiózou mechanistických a psychologistických prvků.
Společnost je pluralistický systém vytvořený z lidských molekul, jež jsou
spojeny složitými vzájemnými vztahy. Položil základy ekonomie blahobytu.
zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vilfredo_Pareto