Miroslav Lorenc
Domů  |  3MA112  |  3MA191  |  3MA381  |  3MA382  |  3MA481   
3MA381 3MA382 3MA481 3MA191 3MA112 Závěrečné práce nové MSDN Různé Životopis Konzultační hodiny Kontakt

Závěrečné práce - metodika

Metodika závěrečné práce odráží přístup autora k řešení zadaného tématu, orientaci v základních výzkumných metodách a schopnost adekvátní volby sady metod vzhledem k charakteru sledovaných jevů a volbě cílů. V úvodu práce proto autor uvádí popis použitých metod vč. jejich základních charakteristik, které jsou v práci použity a na jejichž základě je dosaženo uvedených výsledků a závěrů.

Metodou se rozumí objektivní a korektní způsob/y, umožňující nalezení nebo objasnění poznatků/principů/zákonitostí, vedoucích k lepšímu poznání daného objektu. Metody musejí být jasně popsány, aby podle nich bylo případně možno dosažené výsledky ověřit. Použité metody se liší v závislosti na fázi (části) práce.

Vybrané metody

Pozorování

Pozorování je základem jakékoli výzkumné metody. Na rozdíl od běžného pozorování je systematické – jde o záměrné (má vytýčený cíl pozorování) a plánovité (předem je stanovena doba nebo počet pozorování) sledování určitých jevů a zákonitostí. Výsledkem pozorování je nejen popis skutečnosti ale i její vysvětlení.

Vědecký popis

Výsledkem vědeckého pozorování je vědecký popis, který je přesným záznamem pozorovaných jevů. Popis je založen na pojmech, které popisují objekty zkoumání z hlediska jejich kvantitativních a kvalitativních charakteristik. V tomto případě jde o materiální pojmy (vlastnosti jako je např. velikost, barva,...). Oproti tomu formální pojmy (existence, příčina, identita,…) hrají významnou roli při explanaci a mají organizační funkci.

Mezi významné předpoklady kladené na vědecký popis patří:

Explanace

Explanace je výkladem či vysvětlením, tedy metodou zaměřenou na logickou rekonstrukci nebo pochopení nějakého jevu nebo procesu – proč dochází k pozorovaným a popisovaným jevům. Logicky tedy navazuje na předešlé metody pozorování a popis. Jde zejména o vyvození teoretických závěrů, formulaci zdůvodnění příčin popisovaných jevů. Explanace dává fakta do souvislostí a bývá vyústěním teoretické části kvalifikační práce.

Měření

Určitým druhem pozorování je měření, které navazuje na popis tím, že jej dále rozvádí a upřesňuje. Cílem měření je určení kvantitativní stránky určité vlastnosti pozorovaného jevu, případně vzájemného srovnání jevů.

V případě, že se u pozorovaného (měřeného) jevu vyskytují kvantitativní charakteristiky, srovnáváme je s ideálním vzorem (normou, jednotkou, standardem) a na základě toho stanovujeme kvantitativní určenost pozorovaných jevů.

Měření kvalitativních charakteristik je nesnadné z důvodu neexistence vzorů, se kterými bychom mohli pozorovaný jev srovnávat. V případech, kde je to možné, je tedy potřeba převádět kvalitativní charakteristiky na kvantitativní.

Experiment

Experimentem (lat. experimentum – pokus, zkouška), rozumíme pokus, který je pozorováním určitého jevu za kontrolovaných nebo řízených podmínek. Cílem experimentu je ověření pravdivosti určité hypotézy nebo teorie. Experimenty lze dekomponovat do fází formulace hypotéz, stanovení objektu, sestavení experimentálního a kontrolního objektu, realizace experimentu, analýzy výsledků a vyhodnocení experimentu.

Při experimentech se téměř vždy potýkáme s rušivými vlivy vnějšího prostředí. V humanitních vědách se více projevuje jedinečnost a specifičnost chování objektů než zobecnění a opakovatelnost experimentu. Proto často využíváme v tomto směru modelování – experimenty uskutečněné na modelu.

Modelování

Model (z lat. modulus – míra, takt, rytmus, veličina a modus – kopie, obraz) je zjednodušený obraz skutečnosti. Modelováním pak rozumíme aplikaci různých druhů modelů na řešení dané problematiky. V ekonomických disciplínách nahrazují modely experiment – umožňují náhradu reálného objektu modelovým objektem (toto nahrazení sebou sice nese určitou míru zjednodušení reality, ale s respektováním klíčových vlastností reálného objektu).

V ekonomické teorii se můžeme setkávat s teoretickými modely, které vytvářejí soubor předpokladů, které postihují určité zákonitosti probíhající v realitě. Takovéto modely objasňují např. chování ekonomických subjektů, tvorbu cen, produkční funkci apod.

Komparace

Základní údaje získané měřením můžeme pro další práci využít ke komparaci (z lat. comparare, srovnávat). To je možné ve dvou rovinách:

Na základě takového srovnávání pak lze vyvozovat závěry o vlastnostech objektů nebo procesů. Předpokladem komparace je přesnost předešlých metod – pozorování, popisu a měření. Při komparaci dvou či více jevů můžeme využít ukazatele podílu (relativní rozdíl), rozdílu (absolutní rozdíl) nebo index (podíl dvou hodnot téhož ukazatele). Komparace je základní metodou hodnocení, srovnávací metody lze využít jak při získávání poznatků, tak při jejich zpracovávání.

Srovnávací metoda je v této práci využita v několika částech. Je však potřeba vzít na zřetel fakt, že rychle se měnící ekonomické prostředí (a zejména v oblasti informačních technologií) nedává této metodě ideální podmínky. Metoda komparace je v práci začleněna tam, kde lze vzít v úvahu obdobná šetření, která proběhla ve zkoumaných a příbuzných oblastech.

Analogie

Metoda analogie (z řec. ana logon – podoba, srovnání) vychází z metody komparace a používá se při případovém usuzování, kdy místo obecných pravidel vycházíme ze souboru typových, dříve (jak úspěšně, tak i neúspěšně) řešených případů. Jde o odvození závěrů na základě podobnosti s jiným systémem či situací.

Analýza

Analýza (z řec. ana-lyó – rozvazovat, rozebírat) je proces reálného nebo myšlenkového rozkladu zkoumaného objektu (jevu, situace) na dílčí části, které se následně stávají předmětem dalšího zkoumání. Jde o rozbor vlastností, vztahů, faktů postupující od celku k částem. Analýza předpokládá, že v každém jevu je určitý systém (množina prvků, mezi nimiž jsou vztahy a které tvoří daný celek) a platí v něm ustálené zákonitosti fungování systému. Proto analýza umožňuje odhalovat různé vlastnosti jevů a procesů. Analýza umožňuje oddělit podstatné od nepodstatného, odlišit trvalé vztahy od nahodilých.

Analýza má nepostradatelnou roli v rámci poznávání podstaty jevů a pro stanovení taktiky vědeckovýzkumné činnosti. Analýza (a interpretace) se prolíná průběhem kvalitativního výzkumu a je nedělitelnou součástí každého jejího jednotlivého kroku. Analýza patří, spolu se syntézou, mezi základní a nejpoužívanější vědecké metody.

Syntéza

Syntéza (z řec. syn-thesis, skládání) je myšlenkové spojení poznatků získaných analytickými metodami v celek. Syntéza je základem pro pochopení vzájemné souvislosti jevů. Syntéza je sumarizací poznatků vedoucí k získání nových poznatků, vztahů a zákonitostí ve kvalitativně vyšší úrovni – vede k objasňování nových nebo dříve nedefinovaných vztahů a zákonitostí.

Abstrakce

Abstrakcí rozumíme myšlenkové oddělení nepodstatných náležitostí jevu od těch podstatných. To umožňuje zjistit obecné vlastnosti a vztahy – podstatu jevu. Jde o metodu vhodnou pro utváření vědeckých pojmů, kategorií či vědeckých zákonů.

Indukce, dedukce a abdukce

Indukce (z lat. inductio – uvádění) je vyvozování obecného (teoretického) závěru na základě poznatků o jednotlivostech. Indukce umožňuje dojít k podstatě jevů, stanovit jejich zákonitosti. Induktivní závěr lze považovat za hypotézu, protože nabízí vysvětlení, i když těchto vysvětlení může být v praxi více. Závěry induktivních myšlenkových pochodů jsou vždy ovlivněny subjektivními postoji (zkušenostmi, znalostmi) a mají proto omezenou platnost. Východiskem indukce je statistické zpracování a vyhodnocení údajů, na jejichž základě formulujeme obecnější závěry platné pro zkoumanou oblast.

Dedukce (lat. deductio – odvození) jde opačným směrem než indukce – postupem od méně obecného k obecnějšímu. Jde však o přesnější vyvozování nových tvrzení při dodržování pravidel logiky. Dedukce je proces, ve kterém testujeme, zda vyslovená hypotéza je schopna vysvětlit zkoumaný fakt.

Indukce a dedukce spolu úzce souvisí, indukcí dospíváme k teoretickým zobecněním na základě zkoumání jednotlivých jevů z praxe, a naopak si můžeme teoretické závěry dedukcí ověřit v praxi.

Abdukce představuje nejlepší možné vysvětlení pro pozorované jevy. Je typem úsudku, z něhož vytváříme hypotézy pro pozorované jevy.

Indukce, dedukce a abdukce vycházejí z výrokové logiky – z implikace.

Matematické a statistické modely

Mezi nejvyužívanější exaktní metody vědecké práce paří metody matematické a statistické. Umožňují přesné vyjádření jevů a vztahů mezi nimi. Matematické metody spočívají v matematické formulaci ekonomických hypotéz, které se podrobí matematickým operacím. Na základě ověřených hypotéz lze vyvodit obecné ekonomické závěry. Statistické metody jsou také velmi významné, postihují exaktně závislosti a vztahy mezi jednotlivými ekonomickými veličinami.

Dotazování

Dotazování lze rozčlenit do několika typů. V obecné rovině se jedná o dotazování ústní (rozhovory), písemné (dotazníkové šetření) a elektronické či telefonické.

Individuální ústní rozhovory jsou často využívány v případech potřeby zjištění informací hlubšího charakteru. Výhodou, je dle úrovně standardizace, možnost interakce tazatele a respondenta a reakce na bezprostřední skutečnosti v rámci rozhovoru. Nevýhodou je časová a finanční náročnost. Mezi specifické typy ústního dotazování lze zařadit např. skupinové rozhovory či terénní dotazování.

Rozšířeným nástrojem získávání informací je písemné dotazování – dotazník či anketa (dle adresnosti dotazování). Mezi hlavní výhody lze uvést finanční nenáročnost, rychlost, ale i odstranění případného nežádoucího vlivu tazatele na respondenta. Hlavními nevýhodami jsou zejména nemožnost kontroly podmínek vyplnění (kdo byl skutečně respondentem, vnější rušivé vlivy apod.) a celkově nižší návratnost tohoto nástroje.

S rozvojem informačních technologií nabývá stále na významu elektronické dotazování prostřednictví elektronické pošty či dotazníků (otázek) cíleně umístěných na určitých internetových stránkách. Vzhledem k rozšířenosti těchto technologií je tento přístup využíván i k zajištění reprezentativních výzkumů.

Všem druhům dotazování je společný vysoký význam volby typu a formulace otázek, které mohou ovlivnit celkovou kvalitu i výsledky provedeného výzkumu.

 

 

© 2007–2013 Miroslav Lorenc

Převzetí, publikování, kopírování, či jiné užití než pro osobní potřebu je možné pouze s písemným svolením autora.